Aktualizováno 19.11.2022

Jak vybrat tu správnou fotopast?

Vše, co byste měli před nákupem vědět.

Ako vybrať tú správnu fotopascu? Podrobný sprievodca nákupom

Abyste se při výběru fotopasti dokázali správně rozhodnout, je důležité položit si několik základních otázek: Chci, aby fotopast uměla okamžitě posílat fotky přes MMS, nebo mi stačí si je prohlédnout při kontrole paměťové karty? Potřebuji co nejhezčí fotky a videa, protože se s nimi chci pochlubit, nebo mi stačí vědět, kdy a jaká zvířata se před fotopastí pohybovala? Hledám co nekvalitnější fotopast a nevadí mi připlatit si, nebo bych raději něco za rozumnou cenu?

Sami používáme různé fotopasti a nastavení v závislosti na konkrétních podmínkách a okolnostech. Zkoušíme je dlouhodobě, a proto dokážeme doporučit, který model a nastavení podle daných podmínek zvolit.

V tomto článku se dozvíte:

Co je fotopast a jak funguje
Jaké jsou hlavní parametry fotopastí a jak se v nich vyznat
Jak se nenechat oklamat uměle nadhodnocenými parametry výrobců
Jak si nechat zasílat fotky z fotopasti přímo do mobilu
Jak dlouho vydrží baterie ve fotopasti
Jak vybrat správnou paměťovou kartu do fotopasti
Které modely jsme si oblíbili my osobně

Co je fotopast a jak funguje?

Fotopasti jsou speciální zařízení, která automaticky pořizují fotky nebo videa, jakmile detekují pohyb. Většinou se jedná o pohyb lidí nebo zvířat. Nejčastěji se proto užívají k monitorování majetku na ochranu před zloději nebo ke zjišťování aktivity zvířat.

1 - Fotoaparát, 2 - Noční přísvit, 3 - Pohybový PIR senzor, 4 - Luxmetr , 5 - Ovládací tlačítka, 6 - Displej

Fotopast sestává z fotoaparátu, pohybového senzoru, nočního přísvitu a ovládacích prvků. Nejčastěji je napájena 4 až 8 tužkovými bateriemi AA, ale často podporuje i externí 12V napájení. Fotopast můžete nainstalovat i na delší dobu u své chaty nebo na stromě v lese. Existují modely, které na jedny baterie vydrží fungovat i déle než 12 měsíců.

Některé fotopasti dokáží zachycené záběry rovnou odesílat prostřednictvím MMS nebo e-mailem. Díky tomu víte, co se před fotopastí děje v reálném čase. Nemusíte proto paměťovou kartu ve fotopasti kontrolovat tak často. Je to výborná pomůcka i při ochraně majetku.

Fotopast s funkcí MMS/GPRS umožňuje sledovat pohyb před ní prakticky v reálném čase.

PIR senzor na snímání pohybu před fotopastí

Fotopast používá k rozpoznávání pohybu před fotopastí PIR senzor, který je citlivý na infračervené záření, tj. teplo, které vyzařuje každý teplokrevný živočich. Tyto senzory se kromě fotopastí používají například i v automatickém osvětlení nebo v některých typech alarmů. Aby fotopast zachytila snímek, musí se před senzorem pohybovat nějaký zdroj tepla.

Fotoaparát

Kvalita fotoaparátů ve fotopastech se dost liší. Některé pořizují ostré a jasné fotografie, jiné méně ostré, s vyšším šumem. Velké rozdíly jsou i v kvalitě videa. Jak se pak dočtete níže, na kvalitu výsledného záznamu má velký vliv i použitý senzor. V našich recenzích najdete vzorové fotografie i videa, abyste mohli posoudit, jaké výsledky můžete od konkrétní fotopasti očekávat.

Noční přísvit

Slouží k osvětlení scény ve tmě. Nejčastěji se používá infračervený přísvit v různých provedeních. Přísvit některých fotopastí je pro lidské oko i pro většinu zvířat prakticky neviditelný. Levnější fotopasti jej však často mívají viditelný na první pohled. Na trhu jsou dokonce modely s klasickým bílým bleskem, podobně jako u fotoaparátu nebo mobilu. Hodí se hlavně tehdy, je-li třeba snímat detailní a barevné záběry i v noci.

Ovládací prvky

Skoro všechny fotopasti mají vestavěný displej – ať už přímo na čelní straně nebo mají otevíratelnou konstrukci a displej umístěný uvnitř. Tlačítka mohou být velká, s dobrou ergonomií, nebo relativně drobná a hůře přístupná.

Jaké jsou hlavní parametry fotopastí a jak se v nich vyznat?

Ke každé fotopasti se dají dohledat různé parametry, některé však ovlivní vaši spokojenost s fotopastí víc než jiné.

Rozlišení fotografií

Určuje, do jaké míry bude fotka detailní. V praxi to znamená, kolik bude mít pixelů. Obecně platí, že čím je rozlišení vyšší, tím více detailů na fotografii zaznamenáte. Tento parametr je výrobci nadhodnocován asi zdaleka nejvíc. Proto je třeba si na něj dávat obzvlášť pozor.

Čím je rozlišení fotografií vyšší, tím více detailů nabízí. Ale pozor. Je třeba si všímat rozlišení senzoru a ne pravděpodobně uměle zvýšeného rozlišení ukládaných fotografií.

Umělé zvyšování rozlišení – interpolace

Většina fotopastí je vybavena senzorem s relativně nízkým rozlišením, typicky 2–5 megapixelů. V nabídce si však můžete nastavit výrazně vyšší rozlišení fotografií, často i více než 20 megapixelů. Vzhledem k tomu, že fotopast dokáže pořídit pouze fotku se stejným rozlišením, jako je rozlišení samotného senzoru (teda 2–5 megapixelů), fotku zkrátka digitálně zvětší na několikanásobek původní velikosti a tak ji uloží na paměťovou kartu. Tento proces však žádným způsobem nezvyšuje množství detailů na fotografii, pouze zvětší již ty existující. Takto zvětšené fotografie navíc zabírají mnohonásobně více místa na kartě a proces jejich digitálního zvětšování spotřebuje také více energie z baterie.

Při interpolaci obrazu sice přibydou pixely, množství detailů se však nezvýší.

Proč to tedy výrobci dělají? Je to jednoduše dobrý marketingový tah. Budete-li vybírat mezi 2 podobnými fotopastmi, přičemž u jedné bude uvedeno rozlišení 4 Mpix a u druhé 22 Mpix, budete mít pocit, že ta druhá musí být zákonitě lepší. Jak jsme si však vysvětlili, vůbec to tak není.

Příklad interpolace – umělého zvětšování rozlišení fotografií. Vlevo výřez z fotografie interpolované ze 4 Mpx na 20 Mpx. Vpravo je fotografie zachycená přímo do 20 Mpx. Fotografie vlevo má tedy po interpolaci též 20 Mpx, ale její kvalita a množství zachycených detailů jsou podstatně nižší.

Rozlišení videa a počet snímků za sekundu

U videa se někdy můžeme setkat s podobným trikem jako u fotek. Někteří výrobci nabízejí 4K video, v praxi však jde pouze o digitálně zvětšené FullHD video. Opět jde pouze o to, aby parametry v dokumentaci vypadaly lépe.

Další jev, se kterým se můžete u videí z fotopastí setkat, je trhavý pohyb namísto plynulého. Výrobce uvede že fotopast pořizuje videa s frekvencí 25 snímků za sekundu (běžná frekvence pro plynulý pohyb). Reálně však fotopast nestíhá zachycovat tolik snímků, ale zachytí jich například jen polovinu. Dělá však jednoduchý trik a každý zachycený snímek vloží do videa hned 2x za sebou. Tím papírově dosáhne deklarovaného množství snímků za sekundu, ale video se bude jevit trhaně.

U méně kvalitních fotopastí se pohyb jeví trhaně, ale mají-li papírově stejné parametry jako kvalitnější fotopasti.

Rychlost spouštění

Aby fotopast ušetřila co nejvíce energie, je dlouhodobě v úsporném režimu, kdy je spuštěn jen pohybový senzor. Fotoaparát, a v případě potřeby i noční přísvit, se tedy iniciují, teprve až senzor zaregistruje pohyb, a až následně začne fotopast snímat. Tento proces trvá běžně několik desetin sekundy.

Díky krátkému času spouštění vám neunikne ani rychlý pohyb před fotopastí. Tento snímek je z fotopasti Browning Spec Ops Elite HP4, která má čas spuštění jen 0,12 sekundy.

U rychle se pohybujících objektů, například probíhá-li před fotopastí zvěř, však může i půl sekundy způsobit rozdíl mezi tím, zda ji fotopast stihne zachytit, nebo na paměťové kartě najdete jen prázdnou fotku, ze které mezitím stihla zvěř odskočit.

Pomalejší fotopast nemusí rychle se pohybující objekty, např. probíhající zvěř, stihnout zachytit.

Někteří výrobci si zvykli rychlost spouštění ve specifikaci mírně vylepšit, proto rychlost odezvy každé fotopasti testujeme v naší laboratoři a recenzujeme.

Úhel záběru

Před senzorem, který zachycuje fotografie a videa, má každá fotopast zabudovaný malý objektiv. Objektivy fotopastí mají své optické vlastnosti stejně jako objektivy fotoaparátů a kamer. Z nich je pro úhel záběru nejpodstatnější právě ohnisková vzdálenost, která určuje, jaký záběr přes ně senzor nasnímá – víceméně širokoúhlý. Pod úhlem záběru a ohniskem si tedy můžete jednoduše představit zorné pole fotopasti.

Úhel záběru ovlivňuje, do jaké šířky fotopast snímá své okolí. Jednoduše řečeno, čím větší (širokoúhlejší) je úhel záběru, tím lépe fotopast „vidí“ do boků.

V praxi to znamená, že některé fotopasti snímají, ve srovnání s jinými, užší záběr. Tím pádem se budou i objekty na fotografii jevit větší, respektive menší, pokud fotopast naopak snímá širší záběr.

Široký úhel záběru fotopasti (100 °) způsobil, že i když se zvěř nacházela jen pár metrů před fotopastí, je v záběru celá.

Pokud bychom použili fotopast s menším úhlem záběru a zvěř se ocitne blíže, riskujeme, že celá v záběru nebude. Pokud by místo laně stál na stejném místě jelen, na záběru bychom neměli většinu jeho paroží.

Nedá se jednoznačně říct, co je lepší nebo horší. Spíše je důležité o tomto parametru vědět a při výběru jej zohlednit. Pokud například potřebujete monitorovat širší okolí své chaty nebo chcete vědět, zda se někdo nepohyboval před vchodovými dveřmi nebo okolo auta zaparkovaného na dvoře, je možné že budete potřebovat fotopast se širším úhlem záběru. Naopak, pokud vás zajímá pohyb zvířat na louce, řekněme 15–20 metrů od nejbližšího stromu, na který můžete fotopast umístit, bude vhodnější použít fotopast s užším úhlem záběru.

Předpokládáte-li, že zvířata budou procházet v blízkosti fotopasti, je vhodné použít fotopast se širším úhlem záběru, aby zachycovala zvířata celá. V tomto případě byla použita fotopast OMG H501 mini a jelen na záběru procházel ve vzdálenosti necelých 4 m od ní. I přesto jej fotopast zachytila s celým parožím.

Úhel detekce a dosah pohybového senzoru

U úhlů ještě chvíli zůstaneme. Dalším parametrem, se kterým je dobré se seznámit a zvážit jej, je úhel detekce pohybového senzoru, který spouští snímání fotopasti. Bude-li se objekt pohybovat za okraji tohoto úhlu, fotopast se neaktivuje. Může se stát, že úhel detekce je příliš úzký a zvířata nebo člověk musí projít téměř přímo před fotopastí, aby se spustila.

Některé modely mají naopak úhel detekce větší než úhel záběru, což může ve specifických případech způsobit, že se fotopast sice aktivuje, ale záběr zůstane prázdný. Je to dáno tím, že se objekt, který fotopast spustil, sice pohybuje v úlu detekce pohybového senzoru, ale ještě není v zorném poli fotopasti.

Kromě úhlu je zajímavý i dosah, tedy vzdálenost, na jakou pohybový senzor ještě dokáže zachycovat pohyb. Tato vzdálenost je různá, protože záleží na velikosti objektu, na povětrnostních podmínkách, ale i na rychlosti, jakou se objekt pohybuje. Pohybový senzor nejspolehlivěji rozpoznává rychlé pohyby objektů, které jsou výrazně teplejší než jejich okolí.

Ne každý výrobce udává tyto parametry, a pokud ano, metodika měření se liší, a proto je těžké fotopasti mezi sebou porovnat. V našich recenzích však najdete hodnoty naměřené při našem testovaní, které provádíme konzistentním způsobem. Proto se na základě výsledků dá fotopasti mezi sebou porovnat. Jsou to jedny z atributů, které v naší testovací laboratoři měříme pro každou fotopast.

Síla a neviditelnost nočního přísvitu

Noční přísvit většinou spotřebuje nejvíc energie baterie, proto výrobci někdy snižují jeho výkon, aby fotopast vydržela na jedno nabití déle fungovat. Jeho výkon se dá korigovat i v nabídce, propracovanější modely upravují intenzitu přísvitu dokonce automaticky podle toho, jak daleko se fotografované zvíře nebo člověk nachází. Každá fotopast však má své limity, a pokud se bude objekt nacházet za hranicí dosahu nočního přísvitu, na fotografii ho neuvidíte buďto vůbec, nebo v lepším případě uvidíte v dálce alespoň „svítící“ oči zvířat.

Noční přísvit umožňuje rozpoznat chování zvířat i ve tmě, což se hodí zejména u druhů zvířat převážně s noční aktivitou.

Kromě výkonu přísvitu je důležitá i použitá technologie. Některé fotopasti mají téměř neviditelný přísvit (tj. celý v infračerveném spektru). To je velkou výhodou, protože fotopast ve tmě nezpozoruje ani člověk ani zvíře. Tím pádem neriskujete její odhalení a vyplašení sledovaného objektu. Tento přísvit se často označuje jako „no-glow“, tedy „bez záře“.

Viditelnost nočního přísvitu záleží na vlnové délce. Technologie no-glow je pro lidské oko i pro většinu zvířat prakticky neviditelná, proto se nevyplaší, ani když procházejí blízko fotopasti. V tomto případě byla použita fotopast Browning Spec Ops Elite HP4.

Některé fotopasti používají jinou technologii přísvitu. Jeho část je v neviditelném infračerveném spektru, ale současně emituje i viditelné červené světlo. To může být intenzivní více či méně, ale jakmile začne v lese potmě něco červeně blikat, téměř jistě si toho všimne člověk i zvíře. Některé druhy na to reagují klidně a prakticky jim to nepřekáží, například divočáci. Jiná plachá zvířata, například vlci, však znejistí a často raději utečou. Takový přísvit mívá označení „low glow“ nebo „visible glow“, tedy „slabá záře“ nebo „viditelná záře“.

Na viditelnější noční přísvit fotpasti OMG H501 reagují některá zvířata s obavami.

Všechny infračervené přísvity mají jednu věc společnou. A tou jsou výsledné černobílé noční záběry. Potřebujete-li (například pro účely výzkumu) získávat barevné záběry i v noci, existují i modely fotopastí, které jsou vybaveny bílým bleskem, podobným jako je blesk u běžného fotoaparátu. Zvířata reagují na tento blesk překvapivě klidněji, než na viditelný „low glow“ přísvit. Člověku však přítomnost takové fotopasti v noci rozhodně neunikne…

Na bílý blesk fotopasti CuddeBack C1 prakticky vůbec nereagují ani plaché druhy zvířat.

Cena

Cena je samozřejmě jedním z hlavních parametrů při rozhodování o nákupu. Většinou platí, že dražší věci jsou kvalitnější. V segmentu fotopastí to však neplatí vždy. Lze najít modely, které vypadají stejně (reálně je asi vyrábí jedna továrna někde v Asii), přičemž jedna má objektivně horší vlastnosti než druhá, ale právě ta horší stojí více než dvojnásobek. Jak je to možné? Možná je to právě vyšší cena, která v nakupujících evokuje vyšší kvalitu. V kombinaci s uměle nafouknutými parametry, které celou situaci výrazně znepřehlední, není jednoduché rozlišit, co se vyplatí a co ne.

V našich testech se proto snažíme vyhodnotit i poměr cena/výkon. Zdá se nám fér zaplatit za vyšší kvalitu více. Konec konců, děláme to tak v životě běžně. Ale neradi platíme více za méně.

Jak si nechat zasílat fotky z fotopasti přímo do mobilu?

Některé modely fotopastí jsou osazeny také GSM modulem a slotem na SIM kartu, díky čemuž se umí připojit k mobilní síti a fotografii odeslat ihned po jejím pořízení. V praxi nejčastěji buď formou MMS zprávy, nebo e-mailu, přičemž jednoho nebo více příjemců si předem nastavíte v nabídce.

Některé fotopasti umožňují také zasílání záběrů prostřednictvím MMS nebo e-mailu. Ke komunikaci se sítí jim slouží SIM karta a anténa.

Ke správnému fungování je třeba do fotopasti vložit SIM kartu s předplaceným balíčkem MMSek nebo dat a umístit ji na místo s pokrytím signálu. Výhodou je že antény takovýchto fotopastí jsou relativně výkonné a dokážou stále spolehlivě fungovati na místech, kde už mobil nemá téměř žádný signál. Pokrytí signálem se může u jednotlivých operátorů lišit. Proto je dobré na to myslet dopředu už při výběru poskytovatele.

U MMS fotopastí je třeba si dávat pozor i na jejich přednastavení na české operátory. Ty modely, které jsou přizpůsobeny pro náš trh, se nastavují velmi jednoduše. Stačí do nich vložit SIM kartu. Fotopast sama rozliší operátora a vše potřebné nastaví automaticky. Pokud však koupíte zahraniční model, může být správné nastavení dosti komplikované.

Jak dlouho vydrží baterie ve fotopasti?

Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Fotopast spotřebovává malé množství energie už jen tím, že je v pohotovostním režimu, a čeká, až pohybový senzor zaregistruje pohyb. V takovém stavu vydrží podle konkrétního modelu, použitých baterií a okolní teploty několik týdnů až několik měsíců. Dokonce existují úsporné fotopasti, které při použití lithiových baterií dokážou fungovat i déle než rok.

Jakmile fotopast zaregistruje pohyb, začne fotografovat nebo nahrávat video. Přitom má samozřejmě výrazně vyšší spotřebu v porovnání s pohotovostním režimem, přičemž všeobecně platí, že nahrávání videa spotřebuje více energie než vyfocení jedné fotky.

Další nárůst spotřeby má fotopast v nočním režimu, ve kterém kromě snímání také osvětluje scénu infračerveným přísvitem. Největší nápor na baterie představuje natáčení nočního videa. Nejčastějším projevem téměř vybitých baterií ve fotopasti je zkracování délky nočních video záznamů – fotopast začne nahrávat, v bateriích klesne krátkodobé napětí pod limitní hodnotu a fotopast se vypne.

Lithiové baterie neztrácejí kapacitu ani v silných mrazech.

Na trhu jsou dostupné 3 hlavní druhy baterií, které můžete ve fotopasti použít. Každý určitě zná klasické, alkalické baterie. Jsou jednorázové a běžně je zakoupíte téměř kdekoliv. Zároveň jsou cenově nejdostupnější. Jejich nevýhodou je, že se nedají používat opakovaně a mají slabou výdrž v mrazech.

Potřebujete-li, aby vám fotopast vydržela déle, můžete použít jednorázové lithiové baterie, které mají větší kapacitu než baterie alkalické a kromě toho ji téměř vůbec neztrácejí ani při nízkých teplotách.

Poslední možností je použití dobíjecích NiMH baterií. Jejich hlavní výhodou je, že je můžete po vybití doma opět dobíjet a následně je znovu a znovu opakovaně používat. Nevýhodou je, že i při úplném nabití mají o něco nižší napětí. Po vložení do fotopasti mohou indikovat přibližně pouze 70 % kapacity. I přesto vydrží ve většině případů dostatečně dlouho a jejich používání může být navíc z dlouhodobého hlediska výhodné i ekonomicky.

Zvláštní kapitolou je 12V externí napájení nebo používání solárního panelu se zabudovanou baterií. V takovém případě dokáže fotopast fungovat, tak říkajíc, po neomezeně dlouhou dobu. Stačí, aby na solární panel dopadalo dostatečně intenzivní sluneční záření.

Solární panel se dokáže postarat o téměř bezúdržbový chod fotopasti.

Jak vybrat správnou paměťovou kartu do fotopasti?

Fotopasti nejčastěji podporují SD nebo microSD paměťové karty, na které ukládají nasnímané fotky a videa. Informaci, jaký typ paměťové karty použít, snadno najdete u každého modelu. Je však třeba si také dávat pozor na maximální kapacitu, se kterou umí daný model pracovat. Pro toto rozlišení se používají 3 hlavní označení – SD, SDHC a SDXC, resp. microSD, microSDHC a microSDXC.

Při výběru paměťové karty je třeba si dát pozor na typ i maximální velikost.

Standard (micro)SD poskytuje maximální úložnou kapacitu 2 GB a na dnešní poměry je relativně zastaralý. Často se však SD nebo microSD používá k označení typu karty (a tedy i ostatních standardů SDHC a SDXC).

SDHC a microSDHC paměťové karty mají maximální kapacitu 32 GB – toto je zároveň limit, se kterým umí pracovat většina modelů fotopastí v současné době dostupných na trhu. S SDHC kartou tedy skoro určitě neuděláte chybu a měly by s ní fungovat prakticky veškeré fotopasti.

SDXC paměťové karty mohou mít kapacitu až 2 TB, i když se běžněji setkáte s kapacitou okolo 64 GB nebo 128 GB, výjimečně 256 GB až 512 GB. S těmito velkokapacitními paměťovými kartami jsou však kompatibilní pouze vybrané fotopasti. Pokud takovou vložíte do modelu, který nepodporuje standard SDXC, fotopast ji buď vůbec nerozpozná, nebo ohlásí chybu o nepodporovaném typu karty. Tyto karty jsou vhodné, zejména chcete-li používat fotopast ve video režimu, kdy je pořizováno větší množství dat, a zároveň nechcete, aby se karta v terénu zaplnila už za prvních pár dní.

Jaké fotopasti používáme nejčastěji my?

Nedá se samozřejmě najít jediná ideální a nejlepší fotopast pro všechny případy použití. Stejně tak, jako když je pro někoho nejlepším autem terénní džíp s pohonem na všechny 4 kola, protože jezdívá po lesních cestách, může být pro jiného nejlepší sportovní elektromobil, protože potřebuje maximální zrychlení.

Podobně je to i s fotopastmi. Na základě našich testů a recenzí, ale i praktických zkušeností neumíme určit jedinou nejlepší fotopast, kterou si dnes můžete zakoupit. Umíme vám však doporučit konkrétní modely pro konkrétní situace, se kterými se sami často setkáváme.