Aktualizováno 23.01.2023

  Lukáš Holásek

  Jakub Mrocek

Kam umístit fotopast v terénu? Praktické rady a tipy

Pokud jste si již přečetli našeho průvodce výběrem fotopastí, nebo jste se rozhodli vyzkoušet některou z námi recenzovaných fotopastí, mohlo by vás také zajímat pár tipů, jak a kam fotopast umístit v terénu. I drobné detaily občas rozhodnou o výsledku. Je třeba si jen opět odpovědět na otázku, k jakému účelu chcete fotopast používat.

V tomto článku se dozvíte, jak a kam umístit fotopast při pozorování zvířat:

• na zvířecích stezkách
• u zdrojů vody
• u brlohů a nor

Pozorování zvířat

Asi nejčastějším důvodem, proč se mnozí z nás rozhodnou pro koupi fotopasti, je touha dozvědět se více o dění v přírodě. Mnohé věci jsou před našima očima v lese často skryté a s jejich poodhalením nám pomůže právě fotopast. Místo, kam ji umístit, vybíráme většinou na základě pobytových znaků zvířat. To jsou zejména stopy a trus, ale i zbytky srsti, kořisti či projevy značkování nebo jiné aktivity. Logicky jsou pobytové znaky zvířat k vidění více tam, kde se zvířata nejčastěji zdržují. A právě to jsou místa, na která se podíváme blíže.

Zvířecí stezky

Představují místa, po kterých se zvířata pohybují při přesunech mezi místem odpočinku a místem, kam vycházejí za potravou. V závislosti na terénu a četnosti jejich využívání, může jít o nenápadné pěšinky až po hotové „dálnice“, kdy je povrch doslova udupaný.

Zvířecí chodníčky představují místa, kde je pravděpodobnost výskytu zvířat nejvyšší.

Nejlepším místem, kde se dají zvířecí cestičky pozorovat, je tzv. ekoton – tedy rozhraní dvou biotopů. Pod tímto pojmem si můžete představit např. místo, kde se setkává les a louka.

Ekoton představuje kontaktní zónu dvou biotopů. V tomto případě je to rozhraní lesa a louky. Je to nejlepší místo, kde hledat pobytové znaky prozrazující aktivitu zvířat.

Právě v této kontaktní zóně lze často snadno dohledat místa, kudy zvířata nejčastěji procházejí. Pak už stačí sledovat trasu takového chodníčku, vybrat správné místo pro fotopast a čekat. Avšak čím dál od ekotonu zajdeme, tím bude stezka méně patrná.

Cestička v ekotonu vydupaná jelení zvěří.

Kromě ekotonu najdeme cestičky často i v hřebenových partiích či různých úžlabinách se strmým sklonem. Pokud jste již našli pěknou pěšinku a je to pro vás to správné místo, můžete své šance na úspěch zvýšit ještě tím, že najdete místo, kde se křižuje 2 a více cestiček najednou a vzniká tak jakási lesní křižovatka.

Ideální místo pro fotopast je křižovatka více zvířecích cestiček.

Vhodné je všímat si také topografie krajiny (tvar a rozmístění krajinných prvků a reliéfu), zvířata se ráda pohybují skrytě a vyhýbají se otevřeným prostranstvím. K tomu často využívají břehové porosty, remízky či stromořadí. Pokud najdete místo, kde je takový krajinný prvek nejužší, jsou vaše šance dostat něco před fotopast o to vyšší.

Na obrázku můžete vidět příklad, kde se v jednom bodě setkává hned několik remízků. Šipky znázorňují předpokládaný pohyb zvířat v remízku, oranžový kruh označuje ideální místo pro fotopast.

V případě, že se rozhodnete fotopastí monitorovat zvířecí pěšinku, je vhodné ji umístit rovnoběžně s ní, ne kolmo na ni. Vyhnete se tak záběrům, kdy budou zvířata přecházet před fotopast odzadu. Pro pohybový senzor fotopasti tak bude také snazší registrovat pohyb zvířete, zvýšíte šance, že vám žádný pohyb neunikne. Jak jsme naznačili v úvodu, po stezkách se zvířata nejčastěji přesouvají z bodu A do bodu B, jsou tedy v pohybu a před fotopastí většinou jen projdou. Nemusíte se tak bát nastavit i kratší interval mezi jednotlivými záběry. Podle našich zkušeností je optimální hodnota  15–20 sekund. Fotopast můžete nastavit buď do fotorežimu, kdy je ideální klasické nastavení na 3 záběry v sérii, nebo do videorežimu s délkou klipu 10–30 sekund. Případně kombinace obou režimů s delším intervalem 30 sekund až 1 minuta.

Pro pozorování zvířecích pěšinek je ideální období během celého roku, aktivita se však může lišit v závislosti na aktuálním zdroji potravy v okolí či ročním období.

2. Zdroje vody

Voda znamená život, jinak tomu není ani v lese. Zvířata velmi dobře vědí, kde vodu hledat a proto jsou taková místa jakousi sázkou na jistotu, pokud se jedná o fotopast. Může se jednat o malý pramínek nebo hotové lesní jezírko, každé takové místo dříve či později nějaké zvíře navštíví.

Místa s vodou jsou téměř zaručeným místem úspěchu, dříve či později u nich fotopast nějaké zvíře určitě zachytí.

Nejedná se přitom jen o savce, často se vám může podařit pozorovat i zajímavé chování ptáků.

Kromě uhašení žízně vyhledávají zvířata vlhká místa i z důvodu koupání či bahnění. Je to chování, při kterém se válejí v bahně s cílem vytvořit si na kůži a srsti jakýsi přirozený repelent proti otravnému hmyzu. Je to také způsob, jakým se zvířata v horkých letních dnech ochlazují.

Kaliště můžete nejčastěji najít v lesních žlabech a prohlubních na bázi svahů, kam je voda vytlačována z vyšších částí kopce. Také je můžete objevit na okraji vodních toků či stojatých vodních ploch. Stezky, které jsme si popsali výše, jsou téměř vždy k vidění i v místech, kde se pohyb zvěře koncentruje kvůli vodě. Kaliště vám pomohou najít i zabahněné stromy, o které se zvířata po koupeli s oblibou otírají. Na ty fotopast rozhodně nedávejte. 

Aktivitu zvěře v blízkosti vody a bahnišť často prozrazují i zabahněné stromy, o které se zvířata po koupeli otírají. Na ty fotopast rozhodně nedávejte.

Fotopast na takových místech doporučujeme nastavit do videorežimu, s délkou videa 30 sekund až 1 minuta. Pokud neplánujete dění před fotopastí spojovat do jednoho uceleného videa, doporučujeme zvolit kratší interval 1–2 minuty. Zvířata se u vody často zdrží několik desítek vteřin, až minut. Naopak, pokud se chcete se záběry podělit i s ostatními formou videa, zvolte interval co nejkratší (1–10 s) a případně zvažte použití paměťové karty s větší kapacitou. Podaří se vám tak zachytit i občasné perličky v chování zvířat. Nejprve se však vždy ujistěte, jakou maximální kapacitu paměťové karty podporuje vaše fotopast.

Stejně jako při pozorování pěšinek, i okolí zdrojů vody je vhodné pozorovat během celého roku. Nejvyšší aktivitu však můžete očekávat v letních a podzimních měsících.

Malá rada při osazování fotopasti v blízkosti vody: myslete na možné zvýšení hladiny, z vlastní zkušenosti víme, že se tak dá přijít o nejednu fotopast :-)

V záplavovém území je třeba počítat s kolísáním vodní hladiny. V tomto případě jsme pro fotopast přišli pozdě, už byla pod vodou.

3. Brlohy a nory

Záležitost hlavně jarních a letních měsíců. Nejčastěji můžete při pobytu v terénu narazit na nory jezevců a lišek, občas se dokonce může jednat o jejich společný brloh, kdy se dělí jezevec i liška o jeden příbytek. Bohužel stále častěji to může být i invazní druh, psík mývalovitý. Ten se na naše území dostal vlivem člověka z kožešinových farem. Podzemní příbytky naleznete nejčastěji ve svahu v kopcovitém terénu. Také se často nacházejí na okraji remízků, luk či polí. Občas se však dají nalézt i v rovinatém terénu uprostřed lesa.

Neobývaná liščí nora. Pavučiny v jejím vchodu a napadané listí prozrazují, že momentálně není využívána.

Rozlišit noru jezevce od nory lišky je poměrně snadné. Jezevci žijí často v rodinných skupinách, kdy jeden komplex nor obývá hned několik jezevců najednou. Nejčastěji se jedná o rodinku s mláďaty. Vznikají tak rozsáhlé komplexy podzemních chodeb s mnoha východy, které na povrchu prozrazují velké kopy hlíny. Dokonce zde můžeme objevit i větrací otvory. Takovým jezevčím příbytkům se říká také „jezevčí hrad“. Ve vyhrabané hlíně můžeme u jezevčích brlohů téměř vždy pozorovat i vstupní chodbičku, ve které můžeme vidět zbytky výstelky. Tu jezevec buď vyhrabal ven, nebo naopak nanosil dovnitř. Většinou se jedná o suchou trávu a listí.

Jezevčí hrady jsou často vícegenerační, ale ne každý rok musí být jezevci obydleny. Jezevci se totiž často přesouvají mezi více hrady, v některém zimují, v jiném vyvádějí mláďata. Také obývají i menší, méně nápadné nory s pár vchody. Často se u jezevců zvykne mluvit i o tom, že obydlená nora musí mít vyčištěný vchod, který jasně prozrazuje jejich přítomnost. Ne vždy tomu tak musí být, z vlastní zkušenosti víme, že nám při fotolovu vykoukl jezevec i z nory, která měla vchod kompletně zapadaný listím.

Listí napadané v noře ještě nemusí nutně znamenat, že ji jezevec momentálně neobývá. V tomto případě vylezl jezevec ven z nory pod skálou, která byla celá zapadaná listím.

Liščí nory jsou oproti těm jezevčím o něco jednodušší, většinou mají jen několik vchodů (2–3), občas dokonce jen jeden. Na rozdíl od jezevců je lišky neobývají trvale, slouží jim jen v období vyvádění mláďat. To trvá přibližně od dubna do června, v závislosti na nadmořské výšce a lokálních podmínkách. Po zbytek roku lišky nory čas od času sice navštěvují, ale trvale se v nich nezdržují.

Nepoužívaná liščí nora pod kořeny stromu.

Právě období vyvádění mláďat je nejlepším obdobím, kdy můžete život u nory pozorovat prostřednictvím fotopasti. Jezevci jsou známí svou noční aktivitou, ale v tomto období se zejména mláďata vylézají čistit a hrát si před noru ještě před západem slunce. Krátce na to je často následují i jejich rodiče. Jezevci nejsou extra citliví na pach lidské stopy v blízkosti nory, proto si můžete dovolit zavěsit fotopast i do její těsné blízkosti. Naopak, lišky jsou nevyzpytatelné a často velmi citlivé. Někdy stačí přejít kolem obsazené nory s liščaty a ještě ten večer je může liška přenést na jiné, bezpečnější místo. Proto je na to třeba myslet a jednat vždy opatrně, pro lišky je toto období již tak dost náročné a plné nástrah.

Liščata hrající si u nory. V období vyvádění mláďat je liška velmi citlivá na lidský pach a vyrušování v blízkosti nory, proto je na to třeba myslet a chovat se ohleduplně.

Při pozorování života v okolí nor doporučujeme fotopast nastavit do videorežimu, s délkou záznamu 1–2 minuty. Správně zvolený interval závisí i v tomto případě na tom, zda chcete mít zachyceno veškeré dění před fotopastí, nebo vám stačí přibližný přehled o aktivitě. V prvním případě tedy můžete zvolit krátký interval 1–10 sekund, v tom druhém klidně i delší, 1–3 minuty. Chcete-li zachytit ty nejlepší momenty z chování zvířat, skvělým pomocníkem je funkce „Smart IR“, která se postará o pokračování nahrávání videa i poté, co se naplní vámi nastavený limit délky videa. Právě u doupat a nor tuto funkci rozhodně oceníte, najdete ji například ve fotopasti Browning Spec Ops Elite HP5. I v případě sledování dění v okolí doupat je vhodné použít ve fotopasti paměťovou kartu s vyšší kapacitou. Nejprve se však vždy ujistěte, jakou maximální kapacitu paměťové karty podporuje vaše fotopast.

To byly 3 tipy, kam v přírodě zajít, chcete-li co nejefektivněji využít svou fotopast. Míst a situací na pozorování dění v přírodě je samozřejmě ještě mnoho, stačí po lese chodit s otevřenýma očima a pozorně si všímat i drobných detailů. Jednou z cest, kterou se při používání fotopasti můžete také vydat, je hledání pěkných scén bez ohledu na pobytové znaky zvířat. Sami tento způsob často využíváme. Úspěch se sice většinou nedostaví tak rychle jako na „horkých“ místech, o kterých jsme psali výše, ale čekat se vyplatí. Dříve či později se před fotopastí vždy něco ukáže. Pokud vás zajímá i to, jak fotopast nejlépe zamaskovat či zajistit proti krádeži, přečtěte si také náš další článek.